Spousta střípků z veliké vesmírné mozaiky dnes již byla objevena a pojmenována. Existence a podíl lehkých prvků, reliktní záření, kosmická expanze a jiné jevy jsou dobře prozkoumaná fakta, s jejichž pomocí můžeme nahlédnout i do vzdálené minulosti, do pomyslné kuchyně, ve které vznikla dnešní struktura vesmíru.
Na počátku byla jen jedna síla, zdá se být logické. Z původní „pra-síly“ se později staly čtyři hlavní síly, které ovlivňují hmotu ve vesmíru – slabá a silná jaderná interakce, elektromagnetismus a gravitace.
Výpočty a experimenty potvrzují, že tyto dnes aktivní síly při extremně vysokých teplotách konvergují do jedné jediné síly - stávají se nerozlišitelnými jedna od druhé. Jejich rozdělení do jednotlivých samostatných sil bylo tedy následkem postupného snižování teploty v raném, právě vzniklém vesmíru.
Schematicky by se dal tento proces vyjádřit následujícím grafem:
Postupné dělení původní pra-síly do čtyř druhů, které pozorujeme v dnešním vesmíru
Jako první se při velmi vysoké teplotě oddělila gravitace. Po ní následovala silná a slabá jaderná interakce. Jako poslední se osamostatnila elektromagnetická síla.
V našem myšlenkovém experimentu se teď nacházíme v bodě, kdy existuje hmota, záření a čtyři síly, které budou v budoucnosti na hmotu působit. V příštím blogu bych ráda popsala cestu, kterou se hmota dále ubírala. Nebylo na ní nic záhadného ani nadpřirozeného, byla řízena v té době už platnými fyzikálními zákony. Těmi, které platí i dnes, těmi, které se dají předpovědět teoriemi a ověřit v experimentech.
Žádné komentáře:
Okomentovat