Kvantová mechanika je vědní obor, který se zabývá zákony našeho světa, který poodhaluje tajemství hmoty a podstatu naší existence. Popisuje dvojí možnost chování elementárních částic. Izolované jednotlivé částice mohou existovat ve formě hmoty a ve formě záření, říká teorie. Stejně tak, ve filozofickém smyslu, popisuje naši realitu. My, bytosti, kterým byl dán dar myšlení a inteligence, můžeme svoje znalosti a schopnosti nasměrovat ke dvěma extrémům - k pozitivním nebo negativním cílům.
Lidstvo, nahlížející do hlubin atomového jádra, je poprvé v průběhu své existence, konfrontováno se schopností spolehlivě zničit samo sebe.
Omlouvá člověka dobrý úmysl v případě negativních následků jeho snažení? Tuto otázku ultimativně vystupňovaly okolnosti, provázející svržení atomové bomby na města Hirošimu a Nagasaki.
Nikdy nebyl žádný jiný vědec, snad s výjimkou Alfréda Nobela, konfrontován s podobnými následky svého snažení tak, jako se to stalo fyzikům, zkoumajícím podstatu hmoty vesmíru během první poloviny dvacáteho století. V globálním měřítku se ukázalo, že zodpovědnost musí jít ruku v ruce s vědeckým snažením, protože následky mohou být v daném momentu nedozírné a pro lidstvo jako celek likvidační.
Na základě kvantové mechaniky byly vyvinuty jak zbraně, tak nové metody lékařské diagnostiky, je jen na nás, lidech, kteří svým chováním ovládají politiku a strategii vyspělý států, jakým směrem se bude ubírat další vývoj lidstva. A je na jednotlivých vědcích, jakým způsobem se zachovají v případě, že politika selže a jejich znalosti, schopnosti a poznatky bude chtít použít k destrukci světa kolem sebe.
Příkladem duálního přístupu fyziků k věci je v minulém blogu zmiňovaný Werner Heisenberg, který se zdráhal vyrobit pro hitlerovské Německo atomovou bombu - a jeho kolegové za oceánem, kteří tyto skrupule neměli.
Vracím se k "případu Heisenberg" v tomto blogu proto, že mě fascinuje svým navždy aktuálním obsahem. Kdo z nás by byl v momentě osobního ohrožení, v momentě, kdy s jeho životem může po libosti nakládat diktatura, schopen a ochoten myslet víc na blaho ostatních, než na své vlastní? Kdo z nás, při představě, že se ocitne v podobné situaci, zachová chladnou hlavu? Smíme házet kamenem po těch, kdo se podřídili?
Doufejme, že vědců, kteří v kritické situaci zareagují stejně jako pan Heisenberg je dostatek i v dnešní době.
Dnes možná většina z nich pracuje v laboratořích, kde zkoumají mikroorganismy, které mohou být zneužity jako biologické zbraně.
Lidstvo, nahlížející do hlubin atomového jádra, je poprvé v průběhu své existence, konfrontováno se schopností spolehlivě zničit samo sebe.
Omlouvá člověka dobrý úmysl v případě negativních následků jeho snažení? Tuto otázku ultimativně vystupňovaly okolnosti, provázející svržení atomové bomby na města Hirošimu a Nagasaki.
Nikdy nebyl žádný jiný vědec, snad s výjimkou Alfréda Nobela, konfrontován s podobnými následky svého snažení tak, jako se to stalo fyzikům, zkoumajícím podstatu hmoty vesmíru během první poloviny dvacáteho století. V globálním měřítku se ukázalo, že zodpovědnost musí jít ruku v ruce s vědeckým snažením, protože následky mohou být v daném momentu nedozírné a pro lidstvo jako celek likvidační.
Na základě kvantové mechaniky byly vyvinuty jak zbraně, tak nové metody lékařské diagnostiky, je jen na nás, lidech, kteří svým chováním ovládají politiku a strategii vyspělý států, jakým směrem se bude ubírat další vývoj lidstva. A je na jednotlivých vědcích, jakým způsobem se zachovají v případě, že politika selže a jejich znalosti, schopnosti a poznatky bude chtít použít k destrukci světa kolem sebe.
Příkladem duálního přístupu fyziků k věci je v minulém blogu zmiňovaný Werner Heisenberg, který se zdráhal vyrobit pro hitlerovské Německo atomovou bombu - a jeho kolegové za oceánem, kteří tyto skrupule neměli.
Vracím se k "případu Heisenberg" v tomto blogu proto, že mě fascinuje svým navždy aktuálním obsahem. Kdo z nás by byl v momentě osobního ohrožení, v momentě, kdy s jeho životem může po libosti nakládat diktatura, schopen a ochoten myslet víc na blaho ostatních, než na své vlastní? Kdo z nás, při představě, že se ocitne v podobné situaci, zachová chladnou hlavu? Smíme házet kamenem po těch, kdo se podřídili?
Doufejme, že vědců, kteří v kritické situaci zareagují stejně jako pan Heisenberg je dostatek i v dnešní době.
Dnes možná většina z nich pracuje v laboratořích, kde zkoumají mikroorganismy, které mohou být zneužity jako biologické zbraně.
Žádné komentáře:
Okomentovat